Srbsko by se rádo stalo balkánským tygrem. Příznivý ekonomický vývoj posledních let, ověnčený pěti až sedmiprocentním růstem hrubého domácího produktu, postupně se měnící zákonodárství podporující byznys a hlavně nízké daně podporují tuto ambici. Co ji může ohrozit, je stav infrastruktury. Srbsko je s deseti miliony obyvatel největší stát západního Balkánu a důležitá tranzitní země, ovšem kvalita dopravních tepen tomu vůbec neodpovídá.
Sremski Karlovci, kde má své vinařství Žarko Živanović, leží u dálnice. Při průjezdu po ní od maďarských hranic do Bělehradu, což je dvěstěkilometrový úsek, zaplatí auto s cizí poznávací značkou deset eur. Dálnice má však jen dva pruhy. Profily podjezdů a mostů naznačují, že se s dalšími dvěma pruhy počítá. Už dlouho.
Platící motorista se musí spokojit jen s polovinou dálnice, která je navíc plná děr a záplat. Nejužší hrdlo číhá na místě, kde dálnice překračuje Dunaj. Více než kilometrový most se smí přejíždět pomalu, není v dobré kondici. Bělehradská vláda proto už vypsala na dostavbu dálnice koncesi. Povede od maďarských hranic k Černé Hoře a bude ji stavět konsorcium rakouských firem. Tranzit přes Srbsko opadl vstupem dvou jeho východních sousedů do Evropské unie. Pro zdejší infrastrukturu je to možná lepší.
Úrovni silnic odpovídá i stav dopravního značení. Na dálničním mostě přes Dunaj platí čtyřicítka. Mimořádně restriktivní je značení i na mnoha místech, kde by to nebylo potřeba. Ruční policejní radar vidí však daleko, denně v celém Srbsku rychlost kontroluje kolem šedesátky dvoučlenných policejních hlídek. Četná diplomatická auta s černými poznávacími značkami nechávají policisté být.
Lákadlem jsou cizí značky. Jejich řidiči se dělí na dvě skupiny. Buď je to místní člověk, kterému Srbové řeknou, že je náš. O gastarbeiterech z valné části právem vládne mínění, že mají dost peněz. A když je řidič pravý Rakušan, Francouz nebo Čech, také si nikdo nemyslí, že je chudý.
Právě cizinci se proto při přestupku dostávají do prekérní situace. Může jim být zadržen pas, který provinilec uvidí až u přestupkového soudce v nejbližší obci. Pokud k přestupku dojde o víkendu, nemusí ho obdržet ve stejný den. Policista ví, jaký problém to řidiči může přivodit. I když vláda vyhlásila mnohá protikorupční opatření, s policisty domluva i nadále je. Češi jsou sice v Srbsku bráni jako spřízněný národ, úplně bez pokuty se však vyvlékne málokdo.
Na naše poměry vládne v ulicích srbských měst naprostý chaos. V Bělehradě je na řidičské dovednosti zřejmě nejnáročnější kruhový objezd Slavija. Ačkoliv policisté dopravu řídí nepřetržitým pískáním a rozhazováním rukama, mnoho to nepomáhá. Auta se na kruhový objezd jednoduše nahrnou, troubí na sebe a snaží se procpat kýženým směrem. Mezi nimi krouží tramvaje původem z ČKD.
Pokud chcete zaparkovat v srbské metropoli, jediným kritériem je postavit vozidlo tam, kam se vejde. Často někdo vědomě zablokuje druhého, takže nemůže vyjet. Za přední sklo dá číslo svého mobilu, aby dotyčný věděl, komu má vynadat. Častěji se věc řeší jednodušeji: sedíte v kavárně, rozlétnou se dveře a někdo zahaleká: "Čí je ta černá oktávie s novosadskými značkami?" A vlastník se většinou rychle najde.
Zahlcenost Bělehradu auty je nesrovnatelně větší než v Praze. Veřejná doprava se však léty lepší. Autobusy jezdí v obrovském množství a nejsou drahejedna jízda vyjde v přepočtu na 10 korun. V ulicích hrčí i tramvaje, české hranaté už dosluhují a potřebovaly by nahradit. Bělehrad má dokonce několik starých vozů, v nichž se německy upozorňují cestující, že jízda načerno je přijde na 60 švýcarských franků. Byl to dar z Bazileje. Ještě donedávna byl na zádi švýcarské tramvaje sádrový kamzík, který zval k návštěvě Alp.
Vše je otázka peněz a investic. Radnice propočetla, že jenom do infrastruktury musí Bělehrad investovat půl miliardy eur. A to se do toho zřejmě nepočítá plánované metro, které městu dlouho chybí. Jak se zdá, některé finance už do infrastruktury přece jen půjdou, neboť rekonstruován má být dálniční most přes řeku Sávu, zvaný Gazela. Pro mnohé z 1,7 milionu obyvatel srbské metropole, rozdělené vodním tokem, to bude katastrofa. Bělehradem teď kolují vtipy, že stoupne poptávka po lodích a že po dobu oprav bude třeba se přestěhovat na stranu, kam každý chodí do práce.
Na jedné straně Sávy se rozkládá Nový Bělehrad, což je komunistické panelové sídliště. Ovšem ve srovnání s Jižním Městem Nový Bělehrad vítězí. Dominantou je zřejmě panelák zvaný Kosmická loď, dvě věže a na nich posazený talíř. Stojí hned vedle tranzitní městské dálnice a sídlí v něm firma General export. Přesto, image této, jak se říkalo "největší noclehárny v Jugoslávii", se rychle mění.
Zdroj a celý článok: http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/sr ... 798/47020/
Odoslané: 24. Júl 2007 20:13
