Záchytné bezpečnostné zariadenia
Odoslané: 31. Jan 2007 11:42
Cestné záchytné systémy
Pro zajištění bezpečnosti provozu se na pozemních komunikacích v místech, kde hrozí zvýšené nebezpečí úrazu (sjetím vozidla, cyklisty nebo pádem chodce z tělesa komunikace, střetnutí motorového vozidla s jiným účastníkem silničního provozu – s jiným vozidlem, chodcem apod. – nebo pevnou překážkou), dále předepisují příslušná bezpečnostní zařízení. Silniční záchytné systémy se navrhují jako svodidla (nebo zábradelní svodidla), tlumiče nárazů, resp. zábradlí.
Zábradlí se navrhuje v místech, kde je ho třeba k ochraně chodců nebo cyklistů před pádem z tělesa komunikace nebo k zabránění jejich vstupu (vjezdu) do jízdního pásu. Zábradlí se aplikuje na mostech, lávkách pro chodce nebo cyklisty, opěrných zdech a propustcích bez přesypávky. Účelem tlumiče nárazu je utlumit kinetickou energii vozidla při zajištění přiměřené bezpečnosti v něm cestujících osob a jiných uživatelů pozemní komunikace. Navrhují se např. před pevnou překážkou, před níž není možné z prostorových důvodů umístit svodidlo, nebo před kterou nelze provoz chránit jiným vhodným způsobem a slouží výhradně k zadržení osobních vozidel.
Svodidla jsou základním typem silničních záchytných systémů. Mají zadržet a přesměrovat neovládané vozidlo, tzn. zajistit přiměřenou bezpečnost cestujících v něm a jiných uživatelů pozemní komunikace, ale současně i ochránit okolí pozemní komunikace. Navrhují se převážně na silnice a dálnice, na místní komunikace méně často. Osazují se buď na vnější straně (na nezpevněné části krajnice – viz obr. 2), nebo ve středním dělicímpásu směrově rozdělených komunikací (obr. 3). Prostor, do kterého se umísťují, musí být dostatečně široký. Do místa předpokládané deformace za svodidlem se nesmí ani dodatečně umísťovat žádné pevné překážky.
Tento bezpečnostní prvek se obecně dává do všech nebezpečných míst, avšak vždy tak, aby nebránil požadovanému rozhledu. Důvodem potřeby návrhu je obvykle vysoký násyp zemního tělesa, event. strmé sklony jeho svahů. Revidovaná ČSN 73 6101 Projektování silnic a dálnic pro tento případ zavedla nový „spolehlivostní“ přístup, ve kterém se požadavky na vybavení komunikace svodidly zohledňují podle „důležitosti“ cesty, tzn. že se rozdělují na „více“ (dálnice a rychlostní silnice) a „méně“ důležité (ostatní silnice) – viz obr. 4. Svodidlo se dále navrhuje podél všech blízko ležících vodních toků a nádrží, hlubokých příkopů nebo příkopů s nebezpečným tvarem koryta, podél blízko ležících (rozhodující vzdálenost překážky se stanovuje opět v závislosti na důležitosti komunikace) souběžných pozemních komunikací nebo železničních tratí a podél všech pevných překážek (stromy, sloupy, budovy apod.).
Na úsecích silnic s nejvýše dovolenou (trvale předpokládanou) rychlostí 60 km/h a nižší lze od osazení v některých případech upustit, nebo vzdálenost překážky od hrany koruny snížit až na 50 %. Svodidlo se dále aplikuje na všech mostech, opěrných zdech, v podjezdech PK, nad propustky atd.
Z hlediska zkoušení a navrhování se svodidla dělí na „schválená“ a „jiná“. Schválená jsou taková, která akceptovalo ministerstvo dopravy jako záchytné systémy pro použití na PK. Jiná jsou individuálně navržená, nejčastěji staticky posouzená podle návrhových norem jako nosné konstrukce. Pro schvalování pro použití na PK se zavádí (podle TP 114 Svodidla na PK) tzv. úroveň zadržení. Je to ověřená velikost bočního nárazu vozidlem, kterému je svodidlo schopné vzdorovat, aniž by ho vozidlo – při zajištění požadované hodnoty prudkosti nárazu a přijatelnosti chování – překonalo.
Zdroj: http://www.silnice-zeleznice.cz/index.php?clanek=559
Ide o normy EÚ presadzované postupne aj do legislatívy EÚ.
Pro zajištění bezpečnosti provozu se na pozemních komunikacích v místech, kde hrozí zvýšené nebezpečí úrazu (sjetím vozidla, cyklisty nebo pádem chodce z tělesa komunikace, střetnutí motorového vozidla s jiným účastníkem silničního provozu – s jiným vozidlem, chodcem apod. – nebo pevnou překážkou), dále předepisují příslušná bezpečnostní zařízení. Silniční záchytné systémy se navrhují jako svodidla (nebo zábradelní svodidla), tlumiče nárazů, resp. zábradlí.
Zábradlí se navrhuje v místech, kde je ho třeba k ochraně chodců nebo cyklistů před pádem z tělesa komunikace nebo k zabránění jejich vstupu (vjezdu) do jízdního pásu. Zábradlí se aplikuje na mostech, lávkách pro chodce nebo cyklisty, opěrných zdech a propustcích bez přesypávky. Účelem tlumiče nárazu je utlumit kinetickou energii vozidla při zajištění přiměřené bezpečnosti v něm cestujících osob a jiných uživatelů pozemní komunikace. Navrhují se např. před pevnou překážkou, před níž není možné z prostorových důvodů umístit svodidlo, nebo před kterou nelze provoz chránit jiným vhodným způsobem a slouží výhradně k zadržení osobních vozidel.
Svodidla jsou základním typem silničních záchytných systémů. Mají zadržet a přesměrovat neovládané vozidlo, tzn. zajistit přiměřenou bezpečnost cestujících v něm a jiných uživatelů pozemní komunikace, ale současně i ochránit okolí pozemní komunikace. Navrhují se převážně na silnice a dálnice, na místní komunikace méně často. Osazují se buď na vnější straně (na nezpevněné části krajnice – viz obr. 2), nebo ve středním dělicímpásu směrově rozdělených komunikací (obr. 3). Prostor, do kterého se umísťují, musí být dostatečně široký. Do místa předpokládané deformace za svodidlem se nesmí ani dodatečně umísťovat žádné pevné překážky.
Tento bezpečnostní prvek se obecně dává do všech nebezpečných míst, avšak vždy tak, aby nebránil požadovanému rozhledu. Důvodem potřeby návrhu je obvykle vysoký násyp zemního tělesa, event. strmé sklony jeho svahů. Revidovaná ČSN 73 6101 Projektování silnic a dálnic pro tento případ zavedla nový „spolehlivostní“ přístup, ve kterém se požadavky na vybavení komunikace svodidly zohledňují podle „důležitosti“ cesty, tzn. že se rozdělují na „více“ (dálnice a rychlostní silnice) a „méně“ důležité (ostatní silnice) – viz obr. 4. Svodidlo se dále navrhuje podél všech blízko ležících vodních toků a nádrží, hlubokých příkopů nebo příkopů s nebezpečným tvarem koryta, podél blízko ležících (rozhodující vzdálenost překážky se stanovuje opět v závislosti na důležitosti komunikace) souběžných pozemních komunikací nebo železničních tratí a podél všech pevných překážek (stromy, sloupy, budovy apod.).
Na úsecích silnic s nejvýše dovolenou (trvale předpokládanou) rychlostí 60 km/h a nižší lze od osazení v některých případech upustit, nebo vzdálenost překážky od hrany koruny snížit až na 50 %. Svodidlo se dále aplikuje na všech mostech, opěrných zdech, v podjezdech PK, nad propustky atd.
Z hlediska zkoušení a navrhování se svodidla dělí na „schválená“ a „jiná“. Schválená jsou taková, která akceptovalo ministerstvo dopravy jako záchytné systémy pro použití na PK. Jiná jsou individuálně navržená, nejčastěji staticky posouzená podle návrhových norem jako nosné konstrukce. Pro schvalování pro použití na PK se zavádí (podle TP 114 Svodidla na PK) tzv. úroveň zadržení. Je to ověřená velikost bočního nárazu vozidlem, kterému je svodidlo schopné vzdorovat, aniž by ho vozidlo – při zajištění požadované hodnoty prudkosti nárazu a přijatelnosti chování – překonalo.
Zdroj: http://www.silnice-zeleznice.cz/index.php?clanek=559
Ide o normy EÚ presadzované postupne aj do legislatívy EÚ.